„Radostná moudrost“ („La Gaya Scienza“) Friedricha Wilhelma Nietzscheho je filozofické dílo napsané na konci 19. století. Tento text představuje Nietzscheho zkoumání témat týkajících se existence, podstaty lidskosti a role smíchu a radosti v lidském životě. Slouží jako most mezi jeho ranějšími díly a známějším „Tak mluvil Zarathustra“ a zachycuje jeho rozvíjející se myšlenky o morálce, vědě a samotné podstatě života. Úvod „Radostné moudrosti“ nastavuje pozadí pro bohaté filozofické zkoumání složitostí existence. Nietzsche začíná reflexí nad neustálým bojem člověka o přežití a smysl života a tvrdí, že i takzvaná „zlá“ stránka lidské povahy může pozitivně přispět k zachování druhu. Kritizuje ustálené morální normy a hodnoty a naznačuje, že často slouží k zastínění chaotických a instinktivních aspektů lidského života. Dále Nietzsche zavádí pojem „radostné moudrosti“ a tvrdí, že transformační smích, zakořeněný v porozumění absurditám života, je nezbytnou součástí osobního i kolektivního růstu. V konečném důsledku tento pojem naznačuje Nietzscheho víru v sílu jednotlivce, který může formovat své vlastní chápání existence uprostřed jejích inherentních rozporů a výzev.