„Zahrada bez zdí“ od Coningsbyho Dawsona je poloautobiografický román napsaný na počátku 20. století. Příběh se zaměřuje na formující vzpomínky nejmenovaného mladého hlavního hrdiny a zkoumá témata dětství, ztráty rodičů a hledání svobody mimo omezení společnosti. Kniha je vyprávěna očima dítěte, které přemýšlí o své matce, jejich chudobě a emocionálních složitostech v rodinných vztazích. Na úvod knihy se čtenáři seznámí s nejranější vzpomínkou hlavního hrdiny – něžným okamžikem s matkou, který se později promění v dojemnou vzpomínku na ztrátu a touhu. Jak se děj přesouvá mezi jeho dětstvím v Londýně a Stoke Newingtonu, dozvídáme se o potížích jeho otce jako spisovatele a skrytých komplikacích jejich rodinného života. Setkáváme se také s živými obrazy života za hradbami zahrady – chlapec sní o neohraničeném ráji, což naznačuje jeho touhu po svobodě a dobrodružstvích. Příliš brzy však jeho matka zemře, čímž je jeho dětství zahaleno mrakem smutku; přesto je však vybarveno živými botanickými obrazy a jednoduchými radostmi přírody. Zatímco se potýká se svými pocity opuštění, začíná se odvíjet introspektivní cesta, která položí základ pro zkoumání jeho vztahů a touh během celého románu.