Kniha „Romantičtí skladatelé“ Daniela Gregoryho Masona je komplexním studiem hudby napsanou na počátku 20. století. Kniha se zaměřuje na významné skladatele z období romantismu – počínaje Franzem Schubertem a pokračujícím přes Schumanna, Mendelssohna, Chopina, Berliose a Liszta – a zkoumá jejich přínos hudbě a jedinečné rysy jejich děl. Cílem této práce je objasnit, jak osobnost každého skladatele ovlivnila jeho hudební tvorbu, a zároveň rozebrat širší vývoj hudebního stylu v tomto klíčovém období. Úvod Masonovy studie slouží jako představení romantismu v hudbě a jeho významu jako odchodu od klasických tradic, které ho předcházely. Vysvětluje, jak skladatelé jako Schubert a Schumann začali ve své hudbě klást větší důraz na individuální vyjádření a emocionální hloubku, čímž kontrastují s strukturovanějšími a neosobními rysy klasicismu. Mason zdůrazňuje vývoj hudebního jazyka během tohoto období – skladatelé totiž hledali inovativní způsoby, jak vyjádřit hluboce pocítované emoce, což značilo počátek nového uměleckého rámce, který by později předefinoval chápání a ocenění hudby. Čtenář je tak vyzván na cestu skrze filozofické základy romantické hudby a poznává, jak tyto tematické změny odrážejí osobní i společenské proměny dané doby.