Kniha „Radioaktivita“ Ernsta Rutherforda je vědeckým dílem napsaným na počátku 20. století. Kniha podrobně zkoumá přírodně radioaktivní látky, shrnuje experimentální zjištění a teoretické koncepty, které pomáhají vysvětlit složité jevy spojené s radioaktivitou. Úvod části „Radioaktivita“ představuje vývoj vědeckého pochopení radioaktivních materiálů a jejich vlastností. Rutherford se v ní věnuje minulým objevům, včetně prací Henriho Becquerela a raných výzkumů rentgenových paprsků, které přispěly k rozvoji teorií o spontánním rozpadu radioaktivních atomů. Zdůrazňuje rychlý růst poznatků v této oblasti a poukazuje na význam teorie rozpadu při interpretaci rozsáhlého množství experimentálních dat. Tato základní informace položila podklady pro další detailnější zkoumání teorie ionizace plynů, metod měření radioaktivity a pokračujícího vývoje výzkumu radioaktivních minerálů.