Anglický překlad knihy „Vishnupuranam“ napsaný Manmathou Nathem Duttem a H. H. Wilsonem je náboženským textem vzniklým na konci 19. století. Tento překlad se zaměřuje na „Vishnu Puranu“, jednu z osmnácti velkých purán hinduistické literatury, a poskytuje hluboké poznatky o stvoření, podstatě a povinnostech vesmíru; kombinuje tak mytologii, filozofii a kosmologii. Obsah se točí kolem božské postavy Višnua, jeho různých inkarnací a rituálních a filozofických aspektů existence. Na začátku „Vishnupuranam“ se odehrává dialog mezi Maitrejou a moudrcem Parāçarou. Maitreja, toužící po znalostech, se ptá na původ vesmíru a principy řídící existenci, což přiměje Parāçaru, aby vyprávěl o stvořitelském mýtu, v němž je Višnu považován za ultimátní zdroj všeho, co je viditelné. Vyprávění představuje cyklickou povahu času, popisuje čtyři věky (yugy) a proces stvoření, udržování a zničení, který Višnu dohlíží. Klíčová témata, jako je evoluce různých bytostí – od bohů po lidi – a jejich příslušné povinnosti v rámci tohoto velkolepého „obrazce života“, položují základ pro pochopení složitých vztahů mezi božstvím a kosmem.