„Les oiseaux bleus“ od Catulle Mendèse je soubor povídek napsaných na konci 19. století. Kniha propojuje prvky pohádky s aspekty lidského života a prostřednictvím příběhů různých postav zkoumá témata krásy, lásky a iluze štěstí. Tyto povídky zároveň odrážejí romantismus a kritizují společenské podmínky, zejména na pozadí pařížského života. Na začátku sbírky nás čeká dojemná scéna – kdy jemná květina, kdysi plná života, během oslavy spadne do bláta, což symbolizuje pomíjivost radosti. Malá dívka z chudinské rodiny tuto květinu zvedne, což ukazuje na její nevinnost a touhu po kráse uprostřed chmurného prostředí. Povídka pokračuje v podobě dojemné interakce dívky se svými zanedbávanými rodiči a v kontrastech mezi její jednoduchou radostí ze květiny a bojem o přežití v drsném světě. Okolní postavy, které žijí v těžkých podmínkách, zase symbolizují širší společenské problémy chudoby a zanedbávání, čímž se v Mendèsesově živém vyprávění otevírá prostor pro zkoumání naděje a beznaděje.