„Důvtip a jeho vztah k nevědomí“ od Sigmunda Freuda je vědecká publikace napsaná na počátku 20. století. Kniha se zabývá psychologickými mechanismy a významem důvtipu a zařazuje ho do širšího kontextu Freudovy psychoanalytické teorie. Jejím hlavním cílem je prozkoumat, jak funguje důvtip v mysli, jeho techniky a jeho vztah k hlubším nevědomým procesům – čímž se důvtip řadí po bok snů a přeřeknutí jako smysluplné psychické produkce, nikoli pouze triviální zábava. Úvod této práce obsahuje předmluvu překladatele, která umisťuje knihu mezi další základní texty Freuda a zdůrazňuje její význam pro rozvoj psychoanalýzy. Freud se k tématu dostává přehledem historických a filozofických přístupů ke důvtipu a pozoruje, jak ho předchozí myslitelé často považovali za podmnožinu komického nebo jej systematicky neanalyzovali. Kritizuje dosavadní definice a upozorňuje na opakující se tématy, jako je stručnost, hravost, odhalování skrytého významu a kombinace různorodých myšlenek. Následně analyzuje technické mechanismy důvtipu pomocí detailního zkoumání jazykových příkladů, zejména těch zahrnujících slovní hříčky, kondenzaci a nejednoznačnost. Po celou dobu srovnává strukturu vtipných výrazů se strukturou snů – zejména zdůrazňuje jejich společné techniky kondenzace a náhradní tvorby – zároveň však rozlišuje důvtip na základě jeho jedinečných sociálních a estetických aspektů.
Stránka Wikipedie o této knize: en.wikipedia.org/wiki/Jokes_and_Their_Relation_to_the_Unconscious