„Láska, rozkoš a bolest ženy vůči jiné ženě“ od Emilie Knopf je erotický román napsaný na konci 19. století. Dílo zkoumá homosexuální touhy žen ve společnosti módy a sleduje osud vybroušené vypravěčky Felicity a její okouzlující milenky Edity, jak se obdiv mění v vášeň, žárlivost a sebeomlouvání. Román je zároveň varováním před přehnaností, přičemž si uchovává svou půvabnost; kombinuje zpovědi, romantiku a společenské skandály. Na začátku románu je novinářský článek o obscénnosti knihy protiřečen předmluvou, která odkazuje na Sappho a vnímá vyprávění jako varování před nesprávným směrem „ženské lásky“. Dále je představena Felicita, bohatá estetka, která se s Editou setkává na maškarádě; jejich intenzivní přátelství rychle přerůstá v milostný vztah, oslavovaný jak v umění, tak i v soukromých chvílích. V letovisku u moře je Felicitu svádí hraběnka Eugénie, což způsobuje Editinu bolest a následné smíření, které vrcholí v Editině zámku na Rýnu, kde se jejich pouto ještě prohloubí. Cesta do Itálie je zavede na aristokratickou „noc dám“, plnou voyeurismu a rozmařilosti; tam Edita hravě podněcuje Felicitinu žárlivost, než mezi nimi znovu nastane harmonie. Na cestě zpátky přes Tyrol se spřátelí s písničkářkou a manželkou průmyslníka a náhodně zaslechnou kompromitující rozhovor, který vypravěčka považuje za odporný. Doma se obě věnují malbě a hudbě, přijímají žáky a později přivítají benátskou markézu a její společnici – tímto úryvkem román končí.