„Šílenství a smrt Nadie“ od Benjamína Jarnésa je román napsaný na počátku 20. století. Jedná se o modernistické, introspektivní zkoumání identity a anonymity v rušném městě; děj se točí kolem Juana Sánchez y Sáncheze, muže přesvědčeného, že je „Nadie“, a Artura, chladnokrevného pozorovatele, který se ocitne v jeho blízkosti. Kniha prostřednictvím bank, barů, ložnic a kabaretů zkoumá nestabilitu identity, působení davu a svádění touhy. Na začátku románu se Arturo setkává s Juanem v horečném bankovním prostoru, kde čísla, stroje a ceny komodit redukují lidi na jednotlivé „typy“; teprve poté Juan odhalí na svém hrudi tetovanou podpisu – svůj zoufalý důkaz své identity. Během pití Juan přiznává svůj strach z toho, že vlastně neexistuje, zatímco Arturo, jakožto inspektor pojišťovny, naléhá na konkrétní kroky namísto abstrakcí. Paralelně se vyvíjí Arturovo tajné vztahy s Rebecou – její smyslná přítomnost kontrastuje s diskuzemi o podstatě existence; když později navštíví Juanův dům na večeři, Rebeca se ukáže jako Matilde, Juanova manželka, a vznikne napjatá situace čtyř osob. Noc strávená v kabaretu ještě více prohloubí identitní krizi: Juan je na chvíli „poznán“, ale poté je odmítnut – žena si totiž uvědomí, že není ten muž, za kterého ho považovala. Román končí náhle vzniklou nadějí: pozvánkou hraběnky z Monte Azul, kterou Juan chápe jako možný důkaz svého šlechtického původu a která by mohla poskytnout stabilitu jeho nejisté identitě.