„The Essays of Arthur Schopenhauer: the Wisdom of Life“ od Arthura Schopenhauera je filozofická sbírka napsaná na počátku 19. století. Dílo zkoumá podstatu štěstí a to, jak mohou jednotlivci kultivovat naplněný život porozuměním třem hlavním aspektům: osobnosti, majetku a společenskému postavení. Schopenhauerův přístup klade důraz na vnitřní reflexe charakteru člověka spíše než na materiální či společenské pocty, jichž by mohl dosáhnout. Na začátku knihy Schopenhauer uvádí pojem „eudaimonologie“, který slouží jako nauka o štěstí a o prostředcích k dosažení příjemné existence. Nastiňuje svůj základní argument, že štěstí člověka je primárně řízeno tím, čím je vnitřně — totiž jeho charakterem, zdravím a intelektem — spíše než vnějšími faktory, jako je bohatství nebo pověst. V tomto úvodním oddíle kritizuje sklon jednotlivců spoléhat pro své štěstí na společenský úsudek a vnější potvrzení a zdůrazňuje, že skutečná spokojenost pramení ze zdravého a dobře rozvinutého vnitřního života.