„Základní filosofie, svazek II“ od Jaime Luciana Balmese je filozofický spis napsaný na počátku 19. století. Toto dílo se zabývá podstatou smyslových vjemů a zkoumá jejich význam ve vztahu ke vnímání a existenci. Balmes rozebírá, jak jsou smyslové vjemy interně zažívány a jak nemusí nutně odpovídat vnější realitě, čímž položuje základy pro diskuse o povaze poznání a existence. Úvodní část textu definuje smyslový vjem pouze jako interní zážitek a rozlišuje mezi samotným aktem vnímání a soudem o vnějším světě, který tomuto aktu doprovází. Balmes uvádí příklady, např. vnímání dvou identických obrazců, aby ilustroval, že smyslové vjemy mohou nastat bez přímé souvislosti s vnějšími objekty, což vyvolává otázky ohledně spolehlivosti našich smyslů. Dále argumentuje, že zatímco zvířata vnímají smyslové vjemy, jejich porozumění je omezené, což naznačuje rozdíl mezi smyslovými zážitky a skutečnou inteligencí. Celkově tak úvod této knihy připravuje půdu pro hlubší zkoumání toho, jak jsou smyslové vjemy spojeny s poznáním, realitou a rozdíly mezi různými formami vědomí.