„Malí tuláci“ od Jeanne Marcel je fiktivní dílo pravděpodobně napsané na konci 19. století. Příběh se točí kolem dvou sirotků, Césara a Aimée, kteří v Paříži snášejí utrpení a chudobu a živí se prodejem květin. Spoléhají na svého jediného přítele – Balthazara, chytrého, ale neupraveného psa, který jim i v těchto zoufalých okolnostech zůstává věrný. Na počátku románu se čtenáři seznámí s Césarem a Aimée, dvěma malými sirotky žijícími pod péčí nedbalého opatrovníka, Josepha Ledouxe. Úvodní kapitoly popisují jejich bídný život – potulování pařížskými ulicemi, prodej květin a snění o lepším životě. César občas zpochybňuje svou minulost, ale Joseph je vždy odmítá. Jednoho dne, při pokusu o získání peněz na živobytí, dostanou sourozenci od laskavé paní kousek zlata, což jim dodává naději. Avšak Josephova chamtivost a krutost rychle potlačí veškerou radost, kterou mohli pocítit. Nakonec je jejich cesta dovede k náhodnému setkání s dobrosrdečnými vesničany, kteří je přijmou a nabídnou jim možnost života plného naděje a péče, zatímco se potýkají s náročnostmi své nejisté existence.