„文子“ od Jian Xinga je filozofický text napsaný v dávných dobách, pravděpodobně v období klasického čínského myšlení. Dílo zkoumá pojmy Dao (Cesta) a De (ctnost), představuje dialog připisovaný především Laoziovi a dotýká se témat přirozenosti, vládnutí a rovnováhy mezi jinem a jangem. Text slouží jako základní dílo k pochopení taoistické filozofie a jejích důsledků pro osobní jednání a umění vládnout. Úvod tohoto díla uvádí představu, že vše, co existuje, je propojeno skrze Dao, charakterizované jako beztvaré, a přesto zdroj veškerého stvoření. Laozi zdůrazňuje význam zachovávání přírodních zákonů a naznačuje, že pravá moudrost spočívá v pochopení tohoto základního principu a v souladu s ním. Text pojednává o ctnostech prostoty, pokory a o myšlence „wu wei“ (nekonání nebo bezúsilné jednání) a tvrdí, že ti, kdo následují Dao, dosahují harmonie jak v osobním životě, tak ve vládnutí. Nastoluje kontemplativní tón a zve čtenáře, aby se zamysleli nad důsledky těchto nauk ve vlastním životě.