„O geometrii starověkých Egypťanů“ od Emila Weyra je odborná publikace, která vyšla na konci 19. století. Tato práce zkoumá geometrické znalosti a metodiky starověké egyptské civilizace a zdůrazňuje jejich přínos k vývoji geometrie jako vědy. Kniha je určena čtenářům zajímajícím se o dějiny matematiky a intelektuální úspěchy starověkých kultur. Emil Weyr v této publikaci zkoumá původ a vývoj geometrického pochopení ve Starém Egyptě a argumentuje, že se jednalo nejen o rodiště matematiky, ale že různé kultury vyvinuly geometrické koncepty z praktických potřeb. Autor zkoumá historické záznamy řeckých filozofů, jako jsou Herodotos a Platón, které podrobně popisují, jak si Řekové osvojili své geometrické znalosti od egyptských kněží. Kromě toho Weyr analyzuje starověké texty a artefakty, včetně Rindova papyru, aby podpořil tvrzení o pokročilém porozumění v oblasti měření pozemků, konstrukce geometrických útvarů a jejich praktického využití. Práce končí závěrem o sofistikovanosti egyptské geometrie, který odhaluje kulturní dědictví, jež významně ovlivnilo následné matematické myšlení.