„Tatúžení“ od Jun’ichira Tanizakiho je román napsaný na počátku 20. století. Příběh se pravděpodobně točí kolem postavy Seikichiho, mladého tetovače, jehož profese odhaluje vzájemné propojení krásy, bolesti a touhy v společnosti, která si cení fyzického vzhledu a umění. Román nabízí detailní zkoumání lidských emocí a vztahů. Úvod „Tatúžení“ představuje svět, ve kterém je tetování zároveň uměleckým projevem i prostředkem seberealizace nesoucím kulturní význam. Seikichiho dovednosti jako tetovače jsou výrazně zdůrazněny – je zobrazen jako člověk hluboce vášnivý ke svému řemeslu, který nachází zvláštní potěšení právě v bolesti, kterou během tetování způsobuje. Toto složité propojení bolesti a krásy určuje tón jeho pozdějšího setkání s tajemnou dívkou, jejíž nohy ho okouzlí a v něm probudí silnou touhu po spojení a inspiraci. Postupem příběhu Seikichiho umělecké ambice a složitá emocionální situace odkrývají témata touhy, identity a transformační síly umění, čímž vytvářejí bohatou základnu pro další děj.