„Záhadný cizinec“ od Marka Twaina je soubor povídek napsaných na konci 19. století. Tyto příběhy se zabývají provokativními tématy existence, morálky a podstaty lidského charakteru; často v nich hraje roli záhadná postava, která ovlivňuje životy protagonistů a přiměje je zamyšlet se nad svými vírami a touhami. Začátek knihy představuje čtenářům odlehlou středověkou rakouskou vesnici, místo, které působí jako ztracené v čase a nezasahované pokroky moderního světa. Při vzpomínkách na své dětství vykresluje vypravěč obraz klidné, avšak represivní prostředí ovládané náboženskou autoritou a pověrami. Klíčovou postavou této části je farář Petr, který ztratil svou prestiž, a jeho neteř Marget – oba čelí hrozným následkům kvůli přísným morálním normám vesnice. Zároveň jsou představeni tři chlapci, včetně vypravěče Theodora Fischera; jejich pohled na svět je založen na mladistvé zvídavosti a přátelství – tyto hodnoty se však brzy setkají s nadpřirozenými a filozofickými prvky, které přináší „cizinec“ známý jako „Satan“. Příběh se rozvíjí, když tito chlapci potkávají tu záhadnou postavu; to vytváří pozadí pro konflikt mezi nevinností a drsnými pravdami o lidské povaze a společnosti, které se během jejich dobrodružství objeví.