„Probuzení duše“ od Muhammada ibn ‘Abd al-Malika Ibn Tufayla je filozofický román napsaný v 12. století. Tento příběh popisuje život Chája ibn Jokdána, chlapce, který byl záhadným způsobem opuštěn na opuštěném ostrově, kde v samotě roste a přežívá, zatímco v sobě rozvíjí touhu po znalostech a porozumění. Během svého růstu se Cháj zabývá existenciálními otázkami týkajícími se přírody, božství a podstaty duše a na této cestě dosahuje hlubokých filozofických poznatků. Na začátku příběhu se seznámíme s Chájem ibn Jokdánem, synem princezny, který je po narození opuštěn a našel útěchu u laskavé ženy na pustém ostrově. S postupem dospívání si stále více uvědomuje své okolí, vyrábí nástroje potřebné k přežití a začíná se zamýšlet nad sobou. Motiv samoty ho vede k zamyšlení nad hlubokými filozofickými koncepty, jako je stvoření, existence a podstata božství, a to prostřednictvím pozorování a introspekce. Jeho cesta zkoumá jak fyzické reality života, tak i metafyzické otázky týkající se duše, čímž položuje základy pro filozofický diskurz, který se později, při setkání s Asál, propojuje s náboženskými učeními, jež Asál zastupuje.