„Dějiny malířství v Itálii, svazek 2 (ze 6)“ od Luigia Lanziho je historický průvodce pravděpodobně napsaný na počátku 19. století. Tento svazek se zaměřuje na vývoj malířství v Itálii od období renesance až do konce 18. století, přičemž se specificky věnuje romské a neapolské malířské škole. Text se zřejmě podrobně věnuje vývoji různých uměleckých hnutí a jednotlivých umělců a poskytuje poznatky o kulturním a historickém kontextu, ve kterém tito umělci působili. Na začátku svazku Lanzi rozebírá spornou problematiku spojenou s romskou malířskou školou a zvažuje její legitimitu v porovnání s dalšími proslulými školami, jako jsou florentská a benátská. Diskutuje také o původu a přínosech významných umělců, jako je Raffaello, a poukazuje na to, jak romská škola, navzdory menšímu počtu svých představitelů, produkovala vlivný styl charakterizovaný hlubokou úctou ke klasické antice. Lanzi tak položil základy pro podrobnou historickou analýzu, přičemž odkazuje na různé umělce, umělecké principy a jejich dědictví a poskytuje širší kontext pro pochopení vývoje umění v Itálii.