„Román Tristana a Izoldy“ od Josepha Bédiera je dílo napsané na konci 19. století. Tento příběh vypráví o tragické lásce mezi postavami Tristanem a Izoldou a zkoumá témata vášně, věrnosti a nevyhnutelných sil osudu, které je vedou k srdcervoucímu konci. Příběh je založen na starověké legendě, která po staletí okouzluje čtenáře, a kombinuje romantiku s tragédií. Úvod románu představuje čtenářům tragický kontext života Tristana – začíná dramatickým vyprávěním o králi Markovi z Cornwallu a zradě vévody Morgana, které vedou ke vzniku Tristana, jehož jméno již předznamenává jeho osudovou cestu a smutné vyhlídky. Tristan byl vychován věrným Rohautem uprostřed zrady; jeho raný život byl poznamenán ztrátami a touhou po svém dědictví. S přibývajícím věkem se vyznačoval ve lovech a uměních, aniž by si uvědomil hluboké rodinné vazby mezi ním a králem Markem. Tento prolog položuje emocionální základ pro další děj románu, který prolíná láskou a osudem na pozadí středověkých společenských struktur a hrdinských ideálů.