„Úvod do dějin vědy“ od Waltera Libbyho je historický příspěvek napsaný na počátku 20. století. Dílo poskytuje přehled vývoje vědeckého myšlení od starověkých civilizací, jako byly Egypt a Babylon, přes Řeky a Římany, s důrazem na praktické kořeny vědeckého bádání. Cílem je prezentovat vědu jako dynamický, kolektivní proces formovaný různými kulturami a historickými kontexty. Úvod knihy se zabývá významem raných vědeckých praktik ve starověkých civilizacích, zejména v Egyptě a Babylónu. Diskutuje, jak tyto společnosti vytvořily zásadní systémy měření a určování času – např. sedmidenní týden nebo rozdělení kompasu – pod vlivem praktických potřeb. Text ukazuje, že pochopení astronomie, geometrie a medicíny vzniklo především z úsilí vyřešit problémy spojené s životem, čímž byla položena základna pro vědu jako neustále se rozvíjející proces propojený s lidským pokrokem a společenskými potřebami. Toto úvodní kapitola položuje základy pro další zkoumání vývoje vědy a zdůrazňuje její kontinuitu a vzájemné propojení v průběhu historie.