„Öreg szekér fakó hám: Újabb elbeszélések“ od Kálmána Mikszátha je sbírka povídek napsaná na počátku 20. století. Toto dílo pravděpodobně odráží sociokulturní život tehdejšího Uherska a spojuje prvky folkloru, humoru a společenské satiry. Prostřednictvím jednotlivých vyprávění se čtenáři mohou setkat s bohatě vykreslenými postavami a jejich vztahy v ryze uherském kontextu a se zkoumáním témat tradice a modernity. Úvod sbírky představuje příběh, jehož středobodem je statkář Lányi Pál, který je velice hrdý na dvě lípy, jež vysadil. Jeho pouto k stromům se stává téměř posedlostí, jak o ně pečuje a cení si jejich krásy. Text odhaluje propojení lidského života s přírodou i pocit blížící se ztráty, která se týká jak stromů, tak samotného Pála. Jak se vyprávění rozvíjí, naráží na témata smrtelnosti, odkazu a důsledků lidských činů, a tak připravuje půdu pro příběh naplněný filozofickými podtóny a složitostí lidských citů ve vztahu k okolnímu prostředí.