„Putumayo, ďáblův ráj“ od W. E. Hardenburga je historické pojednání napsané na počátku 20. století. Toto dílo se zabývá zvěrstvy páchanými na původních obyvatelích oblasti Putumayo v Jižní Americe během obchodu s kaučukem a upozorňuje na bezohledné vykořisťování a porušování lidských práv. Vyprávění je zároveň obžalobou těchto koloniálních praktik i výzvou k vyvození odpovědnosti a ke zlepšení postavení utlačovaných domorodých obyvatel. Úvod vyprávění představuje děsivé podmínky v Amazonském údolí a zaměřuje se na systematické mučení, vraždy a zotročování místních domorodých kmenů, především Huitotů. Hardenburg se zamýšlí nad ostrým kontrastem mezi historickou vládou Inků, která podporovala spravedlnost a spolupráci mezi jejich národy, a brutální realitou, jíž tyto kmeny čelily kvůli chamtivosti gumárenských společností v moderní republice. Tato část připravuje půdu pro Hardenburgovy vlastní výpravy a vyšetřování v regionu a zobrazuje rozsáhlé, neprobádané území Putumaya zároveň jako zdroj velkého bohatství i jako místo nepředstavitelného utrpení.