Kniha „Nepotopitelný Titanic: Každá loď má svůj vlastní záchranný člun“ od J. Bernarda Walkera je kritickým rozborem problematiky námořní bezpečnosti, která se specificky věnuje konstrukčním nedostatkům, jež vedly ke katastrofě Titanicu. Kniha byla napsána na počátku 20. století. Autor tvrdí, že důraz na rychlost a luxus v moderním lodství ohrozil bezpečnost, a proto doporučuje systematický návrat k základním principům bezpečnosti používaným u starších lodí, jako byl Great Eastern. Cílem autora je upozornit na nezbytnost lepšího designu námořních lodí za účelem prevence tragédií, jako bylo potopení Titanicu. Úvod knihy nastiňuje hluboký rozbor faktorů, které přispěly k rychlému potopení Titanicu po srážce s ledovcem. Walker rozebírá falešný pocit bezpečí vzniklý velikostí lodi a jejími údajně nejmodernějšími bezpečnostními prvky, které však nedokázaly katastrofu zabránit. Poukazuje také na základní nedostatky v konstrukci lodi – např. nedostatečnou vodotěsnost oddělení či chybná pravidla upravující bezpečnost lodí. Walker zdůrazňuje důležitost opětovného zavedení účinných bezpečnostních opatření a zejména potřebu stavět lodě tak, aby samy o sobě představovaly „vlastní záchranné čluny“, čímž by se snížila závislost na běžných záchranných prostředcích a celková námořní bezpečnost by se zlepšila.