„Ginevra, ó, sirotka z Nunciata“ od Antonia Ranieriho je román napsaný v polovině 19. století. Příběh se točí kolem Ginevry, mladé sirotky, jejíž život je poznamenán utrpením a opuštěním v krutém sirotčinci v Neapoli. Kniha hluboce zkoumá témata neviny, krutosti a problémy, kterým čelí nejzranitelnější osoby ve společnosti. Úvod románu představuje čtenářům tragické začátky Ginevry, zdůrazňuje její neznalost svých původů a trauma, kterou utrpívá v rukou krutých pečovatelů v sirotčinci. Od jejích prvních vzpomínek na bolest a zanedbávání až po špatné zacházení, je Ginevrina situace velmi syrově a dojemně popsána. Vyprávění živě znázorňuje její zkušenosti s opuštěním a pustotou okolního světa, čímž nastavuje tón pro další obtíže, kterým bude muset čelit. Během Ginevriny bouřlivé existence se čtenářům naskytnou pohledy na sociální problémy té doby, zejména týkající se sirotků a jejich zacházení ve společnosti.