„Old Calabria“ od Normana Douglase je cestopis napsaný na počátku 20. století, který zkoumá kulturní a historické krajiny regionu Kalábrie v jižní Itálii. Vyprávění nabízí bohatou tapiserii postřehů, v níž se mísí osobní reflexe s historickými anekdotami, zatímco autor prochází městy prostoupenými antickými ruinami, folklorem a pozůstatky minulých civilizací. Kniha odhaluje Douglasovu náklonnost k tomuto kraji a k jeho jedinečnému charakteru a ilustruje složitou tapiserii vlivů různých kultur, například Saracénů a Normanů. Na začátku „Old Calabria“ Douglas popisuje město Lucera a všímá si jeho směsi půvabu a zanedbanosti. Zprostředkovává pocit jedinečného rázu města, když podrobně líčí jeho architekturu, veřejná prostranství a manýry místního obyvatelstva. Při svém průzkumu představuje správce hradu, který sděluje barvitá, avšak pochybná historická vyprávění, odrážející míšení legendy a faktu příznačné pro tento kraj. Zatímco Douglas pozoruje krajiny a úvahy o historickém významu osobností, jako je Fridrich II., vykresluje spletitý portrét země bohaté na krásu i na pohnutou minulost a připravuje tak půdu pro hlubší vhledy do přitažlivosti Kalábrie, jak vyprávění pokračuje.