„Machiavelli, svazek I“ od Niccolò Machiavellia je historický spis napsaný na počátku 16. století. Toto dílo se primárně věnuje politické teorii a vojenské strategii, přičemž rozebírá mechanismy vládnutí a podmínky nezbytné k udržení moci. Významnou součástí tohoto svazku je také zkoumání vlastností vůdcovství, které mohou přispět k úspěchu nebo neúspěchu států, zejména v kontextu nestabilní politické situace Itálie v období renesance. Úvod tohoto díla nastiňuje Machiavelliovu reflexi nad svým životem jako spisovatele po setkání s vězením a nepřízní okolí. Popisuje svůj každodenní režim plný času stráveného v přírodě, čtením a rodinnými povinnostmi, zároveň však vyjadřuje touhu po setkání s velkými mysliteli minulosti. Tento úvod ukazuje na jeho snahu o poznání jako na osobní útěchu i jako na prostředek k napsání traktátu „De Principibus“, určeného novým vůdcům a zaměřeného na podstatu vládnutí. Když se pak Machiavelli věnuje oblasti válčení, zdůrazňuje zásadní vztah mezi účinnou vojenskou strategií a politickou stabilitou, čímž položil základy pro své další rozbory státnictví v celém textu.
Obsahuje: „Umění války“ přeložené Peterem Whitehornem (1560) a „Kníže, s některými poznámkami a kritikou jeho chyb“ přeložené Edwardem Dacresem (1640).