„Zámek La Belle-au-bois-dormant“ od Pierra Lotiho je román napsaný na konci 19. století. Příběh se věnuje tématům nostalgie, rodinného dědictví a průběhu času a sleduje cestu hlavního hrdiny za návratem do rodištního domu, který byl ztracen v proudu času a změn. Ústředním motivem je hluboké emocionální pouto hlavního hrdiny k minulosti a jeho reflexe o svém dětství, propojené s jeho vztahem ke svému synovi. Úvod knihy vytváří zamyšlenou atmosféru, když vypravěč přemýšlí o významu rodinného domu patřícího jeho předkům z hnutí hugenotů, který po letech touhy nedávno získal. Během cesty se svým synem vzpomíná na své rané vzpomínky spojené s tímto domem a ostrovem, kde se nachází. Avšak deštivá cesta vyvolává pocit melancholie, neboť musí čelit změnám, které čas způsobil jak v krajině, tak i v jeho vzpomínkách. Když se blíží k rodištnímu domu, vypravěč zažívá smíšené pocity očekávání a obavy, uvědomujíc si, že dům nyní vypadá jako spící relikvie minulosti.