„Sang Nova“ od Marià Vayredy je román napsaný na konci 19. století. Příběh nás seznámí s Ramónem de Montbrióem, mladým mužem, který se po ukončení studií vrací do rodinného domova a snaží se znovu navázat kontakt se svými kořeny, zároveň však čelí očekáváním svého strýce Mossèna Joana. Děj se věnuje tématům tradice versus modernity, napětí mezi osobními ambicemi a rodinnými závazky a také proměnám v roli vzdělání a volby kariéry. Na počátku románu je vztah mezi Ramónem a jeho strýcem ústředním motivem. Ramón obdrží upřímný dopis od Mossèna Joana, ve kterém mu strýc sděluje svou touhu, aby zvolil tradičnější cestu – konkrétně v církevním prostředí – na rozdíl od Ramónových ambicí studovat inženýrství. Úvodní kapitoly popisují Ramónův návrat domů, jeho úvahy během cesty a protikladné názory, které má v porovnání se strýcovými konzervativnějšími přesvědčeními. Toto napětí vytváří zajímavou dynamiku mezi těmito dvěma postavami a zároveň představuje i další charakteristické vedlejší postavy, jako je věrný posel Pascal nebo hospodyně Feliça, které hrají důležitou roli v rozvíjejícím se rodinném dramatu.