„La Gioconda“ od Gabriele D’Annunzia je tragédie napsaná na počátku 20. století. Děj se odehrává v Florencii a zahrnuje postavy jako Lucio Settala, Silvia Settala a Lorenzo Gaddi; dramatizace se věnuje tématům lásky, umění a nezapomenutelné minulosti. Příběh se točí kolem Lucia, umělce zotavujícího se po život ohrožujícím incidentu, a jeho vztahů s minulostí i přítomností – zejména s postavou jménem Gioconda. Na začátku tragédie je scéna pečlivě popsána, což naznačuje atmosféru harmonie a hlubokých emocionálních napětí. Úvodní scéna představuje Silviu Settalu a Lorenza Gaddiho, kteří diskutují o Luciově zotavení a svých nadějích na jeho návrat ke tvorbě; zároveň se zamýšlejí nad dopadem jeho traumatických zážitků. Silvia bojuje se svými emocemi, zatímco Lucio začíná znovu ožívat v životě i umění – což naznačuje nevyřešené napětí s Giocondou, bývalou milenkou, která nad ním stále má vliv. Prolog nastavuje tón dramatických konfrontací a emocionálních bojů, které se budou odehrávat, a ukazuje na nevyhnutelný střet mezi láskou, pamětí a uměleckými ambicemi.
Stránka Wikipedie o této knize: en.wikipedia.org/wiki/La_Gioconda_(play))