„Německá mládež“ Walthera Rathenaua je filozofický treatis napsaný na počátku 20. století, konkrétně v období před první světovou válkou. Věnuje se morálním a existenciálním výzvám, kterým čelila německá mládež té doby, a zdůrazňuje důležitost vnitřní obnovy a kolektivní odpovědnosti při formování budoucnosti. Rathenau oslovuje přímo mladší generaci a vyzývá ji k hluboké introspekci a k čelení morálním krizím vyvolaným válkou a společenským úpadkem. Úvod díla má slavnostní tón; Rathenau v něm apeluje na mládež, aby si uvědomila význam svého historického okamžiku. Reflexuje nad hlubokými změnami, které válka přinesla, a nad odpovědnostmi spojenými s tím, že patříme ke generaci, jež značí kritický moment v dějinách. Zdůrazňuje potřebu nového ducha, který překračuje rámec pouhé mechanizace a povrchních ambicí, a obhajuje znovuzrození založené na hodnotách spravedlnosti a společenství. Rathenau vyjadřuje hlubokou starost o to, zda bude mládež schopna překonat dědictví svých předchůdců, a zároveň se vypořádává s dualitami víry a skepticismu, které považuje za nezbytné pro vytvoření smysluplné budoucnosti.