„Růže a jablka, Tomáš A“ od Ioannise Psicharise je soubor esejů pravděpodobně napsaných na počátku 20. století. Kniha se věnuje vývoji řeckého jazyka, zkoumá rozdíly mezi různými lingvistickými styly a důsledky jejich používání pro kulturní identitu. Skrze tyto diskuse se zabývá širšími tématy umění, krásy a osobního vyjádření. Na začátku svazku autor reflektuje nad metaforickou procházkou zahradou, při které růže a jablka používá jako symboly imaginace a vědeckého myšlení. Zahajuje diskuzi o lingvistickém prostředí Řecka a vzpomíná na dobu, kdy se o tento jazyk vášnivě debatovalo. Psicharis kritizuje takzvaný „polojazyk“ a jeho důsledky a lituje absence skutečného odrazu řecké identity v rámci tohoto jazyka. Zdůrazňuje potřebu autentického a živého jazyka, který by rezonoval s lidmi, na rozdíl od uměle vytvořených konstrukcí naučeného jazyka, jež neodpovídají každodenním zkušenostem obyvatel.