„Vánoční povídky“ Alexandrose Papadiamantese je soubor krátkých příběhů napsaných na konci 19. století. Tyto texty zkoumají témata chudoby, rodinných problémů a lidské odolnosti během vánočního období a často zobrazují životy marginalizovaných postav. Jednou z hlavních postav je starší žena Achtítsa, která čelí těžkostem při péči o své dvě sirotky-vnučky. Úvod této sbírky představuje tetu Achtítsu – vdovu žijící v extrémní chudobě na venkově, která se s obtížemi snaží starat o své sirotky ve drsných zimních podmínkách. Dozvídáme se o jejích snahách sbírat dřevo na topení a o tom, jak se spoléhá na zbytky obilí, které získává, aby uživila svou rodinu. S blížícími se Vánocemi si i přes tu temnotu zimy zachovává naději. Příchod dopisu od jejího syna v Americe jí přináší chvíli radosti a možnost úlevy – naznačuje to totiž změnu v jejich osudech.