„The Modes of Ancient Greek Music“ od D. B. Monro je odborné pojednání o hudební teorii starověkého Řecka, napsané na konci 19. století. Text zkoumá různé hudební mody — například dórský, frygický a lydický — a jejich kulturní význam, jak jej chápali antičtí filozofové jako Platón a Aristotelés. Monro se zabývá tím, jak tyto mody údajně ovlivňovaly emoce a charakter, čímž odrážely hluboký vztah mezi hudbou, etikou a vzděláváním ve starověkém Řecku. Úvod této práce vytváří základ pro podrobné zkoumání historických pohledů na hudbu, zejména morálních a společenských důsledků spojených s různými hudebními formami. Monro odkazuje na své předchozí příspěvky k historickým textům a uznává nové objevy, které by mohly ovlivnit současné chápání řecké hudby. Zdůrazňuje složitost výkladu těchto starověkých modů a upozorňuje na přetrvávající odbornou debatu o tom, zda byly vymezeny svou výškou, intervalovou strukturou, nebo obojím. Tato úvodní část otevírá cestu k systematickému pojednání o modech a jejich teoretických základech a slibuje komplexní zkoumání opírající se o historické texty a filozofický diskurz.