Kniha „Epidemie středověku“ od J. F. C. Heckera je historickým pojednáním napsaným v polovině 19. století. Kniha se věnuje třem významným epidemiím – především Černé smrti, spolu s tančící mánií a horečkou potu – které během středověku zasáhly Evropu. Hecker se snaží objasnit dopady těchto katastrof na veřejné zdraví a společenské reakce na ně, přičemž zároveň zkoumá vztah mezi lékařskými poznatky a lidským chováním v této době. Úvod knihy nastiňuje podklady pro detailní prostudování Černé smrti, jedné z nejsmrtelnějších pandemií v historii. Hecker nejprve rozebírá historický kontext této epidemie a zdůrazňuje nevědomost a pověry, které během středověku ovlivňovaly veřejné vnímání nemocí. Úvodní části popisují děsivé příznaky moru, široce rozšířený strach, který vyvolával, a nedostatečné reakce lékařských autorit. Hecker vyzývá k komplexnímu historickému výzkumu epidemií jako prostředku ke lepšímu pochopení toho, jak by společnost mohla v budoucnu bojovat proti podobným krizím, a tak spojuje ponaučení z minulosti s současnou lékařskou vědou a politikou veřejného zdraví.