„A Gratidão“ Camila Castela Branca je román pravděpodobně napsaný v polovině 19. století. Příběh se točí kolem útrap, jimž čelí mladá dívka jménem Rosa a její stará, slepá babička, které jsou donuceny hledat útočiště u soucitné paní, Dony Therezy. Jejich cesta je poznamenána extrémními zkouškami, vystupňovanými drsnými zimními podmínkami, a vyzdvihuje témata nezdolnosti, vděčnosti a pouta mezi generacemi. Úvod románu navozuje ponurý, avšak tklivý tón a seznamuje čtenáře s Rosou a její babičkou v posledních dnech prosince, jak zápasí ve sněhu. Stařena, křehká a slepá, vyjadřuje zoufalství nad jejich nesnadnou cestou, zatímco statečná dívka ji podpírá s neochvějným odhodláním. Když nakonec dorazí do domu Dony Therezy, vystupují témata milosrdenství a laskavosti, jak Rosa vypráví tragický příběh o ztrátě své rodiny. Vyprávění naznačuje proměňující sílu lásky a opory, zatímco Rosa i její babička hledají nové místo ve světě, který k nim nebyl laskavý. Tento prvotní pohled do jejich strádání klade základy příběhu, který se odvíjí s citovou hloubkou a společenským komentářem.