„Indická poezie“ sira Edwina Arnolda je sbírkou překladů a adaptací klasických indických děl, pravděpodobně napsaných na konci 19. století. Tato antologie zahrnuje významné texty, jako např. „Indická píseň písní“, která vychází ze sanskrtského textu Gita Govinda, stejně jako úryvky z Mahábháraty a různých orientálních básní. Sbírka zkoumá témata lásky, oddanosti a mytologických příběhů, přičemž výraznou roli hraje božský milostný příběh Krišny a Radhy. Úvod této básnické sbírky je doplněn úvahou vzdávající poctu básníkovi Jayadevovi, který bohatě popisuje dobrodružství a emocionální zápasy Krišny ve vztahu ke své milované Radhe. Popisuje také Krišnův hravý, avšak bouřlivý vztah s dalšími dívkami, čímž nastiňuje témata touhy a lásky. Verše obsahují živé obrazy přírody propojené s lidskými emocemi, zatímco Radha čeká na Krišnuovu přítomnost. Překlady odrážejí lyrickou kvalitu původních textů a zároveň zachycují esenci božské romantiky, vytvářejíce tak tón touhy a duchovní hloubky, který čtenáře zve do složitého světa indické poezie.