„Mýty a zázraky astronomie“ od Richarda A. Proctora je soubor esejů, které zkoumají průsečík mezi astronomickou vědou a mytologií a folklorem, jež ji obklopují. Byly napsány na konci 19. století. Dílo se zabývá tím, jak starověké i moderní společnosti interpretovaly nebeské jevy pomocí mýtů, a zároveň reflektuje nad úžasem, který astronomie odhalila, ale také nad mylnými představami, které vznikly v jejím důsledku. Proctor se snaží tyto témat prezentovat srozumitelným způsobem, vyhýbá se příliš technickému jazyku a zároveň poskytuje zajímavé poznatky o historickém a kulturním významu astronomie. Úvod této publikace nastiňuje autorovu záměr zkoumat astrologii a její historický kontext. Proctor rozebírá, jak se astrologie, která kdysi byla široce přijímána, propojila s kulturními vírami a běžným jazykem, a ukazuje na napětí mezi vědeckým pochopením a lidovými přesvědčeními. Odkazuje na významné historické osobnosti, jako jsou Cicerón a Plinius, aby ilustroval dlouhodobou debatu o platnosti astrologie. Text nabízí promyšlenou kritiku toho, jak byly mylné představy o hvězdách postupně zpochybňovány racionálním uvažováním a vědeckými objevy, a vyzývá čtenáře, aby zvážili jak půvab, tak i nesmyslnost astrologických vírů v průběhu historie.