„Les večery orchestru“ od Hectora Berlioze je soubor povídek vydaný v roce 1852. V tomto satirickém díle si Berlioz představuje hudebníky orchestru, kteří jsou tak znuděni hraním průměrných oper, že si během vystoupení navzájem vyprávějí příběhy. Když se však hrají mistrovská díla Mozarta, Beethovena nebo Webera, panuje ticho – žádné povídky se neozývají. Prostřednictvím humoru a bystrého důvtipu Berlioz kritizuje hudební svět své doby a zároveň nám nabízí pohled do koncertního života devatenáctého století, divadelních intrik a vlastních uměleckých vášní.