„Kráska, která kouřila tabák“ od Alexandra Sergejeviče Puškina je poetické dílo vzniklé na počátku 19. století, které spadá do období romantické literatury. Tato báseň se věnuje tématům krásy, touhy a zvláštního kouzla spojeného s užíváním tabáku a zkoumá kontrasty mezi půvabem přírody a lidskými touhami. Vypravěč je okouzlen krásnou ženou jménem Klimena a lituje její neobvyklé preference k vdechování tabáku místo tradičních květin, které dříve milovala. Báseň obsahuje řadu fantaskických obrazů, které porovnávají volbu této ženy s různými postavami – od staršího profesora po mladého draguna, z nichž každý je pohlcen svými vlastními rituály spojenými s tabákem. Vypravěč celou dobu vyjadřuje touhu po změně a fantazíruje o tom, že by mohl být právě tím tabákem, kterého ta žena tolik miluje; tento představuje směs touhy a melancholie. Nakonec báseň zachycuje podstatu nedosažitelné lásky, odhalující zároveň obdiv i pocit rezignace vůči hořkosladké povaze tohoto toužení.