„Francouzi v Alžírsku“ od Ernesta Albyho a Clemense Lampinga je historický příběh napsaný v polovině 19. století. Dílo živě popisuje zážitky vojáků ve Francouzské legii během jejich kampaní v Alžírsku a podrobně zachycuje jak kulturní setkání, tak i brutální realitu koloniální války. Pravděpodobně osloví čtenáře zajímající se o vojenskou historii, studia kolonialismu a osobní příběhy dobrodružství a konfliktů. Na začátku vyprávění autor předkládá dojemný dopis popisující život ve opevněném městě Coleah, doplněný reflexemi o místní arabské kultuře a obtížích, kterým čelili vojáci tam rozmístění. Autor zdůrazňuje kontrast mezi romantizovaným pohledem na válku a drsností každodenního života v legii, včetně dopadu bojů a klimatu na zdraví vojáků. Tímto úvodem jsou čtenáři představeny témata touhy po domově, kamarádství v těžkých podmínkách a složitostí kulturních interakcí mezi francouzskými vojáky a arabskou společností; to vše připravuje půdu pro další napínavá a náročná dobrodružství, která následují v dalších kapitolách.
První část je zkráceným překladem Lampingových vzpomínek z Alžírska, které byly vydány ve dvou dílech v Odensebursku v letech 1844–1846. Druhá část má vedlejší název: Vězni Abd-el-Kadera, neboli Pětiměsíční zajetí mezi Araby. Autorem je M. A. de France, poručík francouzského námořnictva; jedná se o zkrácený překlad románu ve dvou svazcích od A. F. Albyho, který byl vydán pod názvem: Les prisonniers d’Abd-el-Kader, ou Cinq mois de captivité chez les Arabes, autorstvím A. de France, enseigne de vaisseau. Paříž, 1837.