„Příběh opery“ od E. Markhama Leea je historický příspěvek napsaný na počátku 20. století. Dílo zkoumá vývoj a proměny opery jako umělecké formy, sleduje její původ, evoluci, klíčové přispěvatele a různé národní školy tohoto žánru. Kniha je určena jak jako přístupný úvod do problematiky opery, tak i jako referenční pramen; zahrnuje významné skladatele, styly, reformy a praktiky jejího představování a zároveň poskytuje rady pro posluchače a studenty. Jejím cílovou skupinou jsou jak zájemci-amatéři, tak i vážnější studenti hledající aktuální a čtivý přehled operní tradice. Úvod knihy charakterizuje operu jako složitou, poněkud uměle vytvořenou, avšak hluboce expresivní uměleckou formu, která se od mluveného dramatu liší tím, že na nepřetržité hudbě závisí pro zdůraznění emocí a vyprávění příběhů. Autor začíná diskusí o obtížnosti definování opery a zdůrazňuje její základní charakteristiku: je to inscenované drama, v němž hudba hraje zásadní, nikoli pouze dekorativní roli. Následně text popisuje historický vývoj opery a představuje čtenáři hlavní inovace, reformy a národní školy tohoto žánru – od raných italských experimentů po repertoáry Německa, Francie a Anglie. Vyprávění zahrnuje roli klíčových reformátorů jako Monteverdiho, Glucka a Wagnera, popisuje cyklickou povahu operních trendů a reforem a zdůrazňuje důležitost porozumění jak hudebnímu, tak i dramatickému obsahu pro plné pochopení významu opery.