„Vzdělání jako služba“ od J. Krishnamurtiho je filozofický treatis o povaze vzdělávání napsaný na počátku 20. století. Tato publikace zkoumá transformační roli vzdělávání v osobním i společenském rozvoji a zdůrazňuje důležitost lásky a porozumění ve vztahu mezi učitelem a žákem. Kniha prosazuje přepracovaný vzdělávací systém, který upřednostňuje emocionální a duchovní potřeby dětí na rozdíl od rigidních, konvenčních struktur, jež potlačují individuální růst. Krishnamurti tvrdí, že skutečné vzdělávání by mělo podporovat smysl pro službu a odpovědnost jak u učitelů, tak i u žáků. Navrhuje, aby přístup učitele byl založen na lásce a vytvářel tak prostředí, které povzbuzuje žáky, aby se učili s radostí a svobodou. Text rozebírá různé vlastnosti nezbytné pro učitele – jako je láska, diskriminace a bezúčelnost – které podle něj pomohou vytvořit atmosféru vzájemného respektu a růstu. Tím, že budou upřednostňovány individuální potřeby a rozvoj charakteru, mohou se školy stát centry radosti a společenství, nikoli pouhými institucemi vzdělávání, a tak pomoci vytvářet soucitné a angažované občany.