„Lidská přirozenost a chování: Úvod do sociální psychologie“ od Johna Deweyho je filozofický spis zaměřený na sociální psychologii, pravděpodobně napsaný na počátku 20. století. Dílo zkoumá složitou vazbu mezi lidským chováním, morálními zásadami a sociálním prostředím a zdůrazňuje, jak návyky formují osobní i společenské jednání. Deweyovo pojetí návyku jako ústředního prvku lidské interakce připravuje půdu pro hlubší zkoumání vztahu morálky k lidské přirozenosti a společenským podmínkám. V úvodu svého díla Dewey nastiňuje, že tradiční morální názory často pohlížejí na lidskou přirozenost s podezřením, což vede k oddělení morálky od skutečností lidského chování. Kritizuje historické patologizování lidské přirozenosti ze strany moralistů a zkoumá, jak společenské struktury ovlivňují jednotlivce. Dewey tvrdí, že pochopení návyků – jako syntézy impulsů a inteligence – je zásadní pro realističtější přístup ke sociální psychologii, a domnívá se, že morální zásady by měly být založeny na empirickém studiu lidské přirozenosti a společenských podmínek, nikoli na abstraktních ideálech. Prostřednictvím tohoto zkoumání navrhuje integrovanější a praktičtější rámec pro diskuzi o morálce v kontextu lidského chování.