Glimpses of the dark ages : or, Sketches of the social condition of Europe,…
O této knize
„Glimpses of the dark ages : or, Sketches of the social condition of Europe,….“ je historický výklad napsaný v polovině 19. století. Mapuje evropskou společnost od pádu Říma k úsvitu středověké civilizace a klade důraz na společenské struktury, víru, mravy a každodenní život spíše než na dynastickou politiku či bitvy. Rané kapitoly sledují zhroucení Říma, vzestup a vliv Církve, vznik mnišství a feudalismu a růst měst a opírají se o známé historiky, aby podaly přístupnou sociální historii. Úvod díla vymezuje jeho záběr—společenský život od pátého do dvanáctého století—a poté živě líčí Alarichovo vyplenění Říma, přičemž zaznamenává jak spoušť, tak relativní ochranu poskytovanou křesťanům a jejich kostelům. Od této události se autor obrací k diagnóze římského mravního a občanského úpadku: císařský despotismus, marnotratná šlechta, zahálčiví plebejové, všudypřítomné otroctví, kompromitované křesťanství a úpadek umění a písemnictví, podány jako boží trest. Načrtává barbary (zejména Góty), následné otřesy od Attily a Odoakera k Karlu Velikému a tvrdí, že invaze zničily zkažené starověké formy a zároveň dodaly nové prvky středověké společnosti. Do středu scény pak vstupuje Církev: biskupové spravující občanský život a utvářející právo (zejména ve vizigótském Španělsku), růst papežské nadvlády a smíšený sociální odkaz papežství—intelektuální kontrola, právní zásahy, interdikty, ale také občasné zprostředkování a kulturní výměna. Oddíl o pověrách ukazuje přizpůsobení pohanským zvyklostem (politika Řehoře Velikého), dovezené mýty (např. sv. Mikuláš), ordály (včetně corsnedu), bujaré slavnosti (Svátek bláznů a oslů) a důvěřivé či podvodné zázračné příběhy. Pokud jde o mravy, vyprávění zdůrazňuje militarizovaný klérus, simonie, kněžskou nemravnost a formalismus mezi laiky, zároveň však zaznamenává charitativní kázání, almužny, propouštění otroků, azylová práva a Boží příměří jako skutečná společenská omezení. Tento úvodní díl uzavírá zahájením přehledu vzdělanosti a umění, Církvi připisuje zásluhu na zachování písemnictví v nejhlubším úpadku sedmého století a sleduje nerovnoměrné, putující oživení vzdělanosti napříč Irskem, Anglií, Francií, Německem a Itálií.
