„Bachus; aneb víno dnes i zítra“ od P. Mortona Shanda je kulturní a gastronomický tratět napsaný na počátku 20. století. Pravděpodobně se v něm zabývá historií, výrobou a společenským postavením vína a srovnává současné praktiky s budoucími trendy ve vinařství a chuti. Čtenáři zajímající se o umění a kulturu výroby vína jej pravděpodobně považují za zajímavé. Úvod tohoto historického studia poskytuje jasný, na dokumentech založený přehled toho, jak se ve Spojených státech portorických vyvinula veřejná vzdělávací péče. Popisuje španělský koloniální model – zakořeněný v misiích vedených církví, raných vysokých školách a tisku – a poté se zaměřuje na specifika tohoto ostrova: královské nařízení o vzdělávání domorodců a synů caciků, výuka gramatiky ve 16. a 17. století financovaná místními mecenáši, stejně jako dominikánské a katedrální školy. Autor odmítá tvrzení o nedostatečném vzdělávání a cituje nařízení z konce 18. století, které organizovalo místní základní školy, financovalo učitele a umožňovalo společné vzdělávání dětí všech ras. V období počátku 19. století je zdůrazněna existence lékařské katedry v San Juanu, snahy Společnosti pro hospodářský rozvoj o vzdělávání dívek, akademie matematiky a kreslení, veřejné zkoušky s udělováním medailí a krátkodobá snaha o zavedení Lancasterovy metody. Klíčovým momentem je zahájení vysokoškolského studia na univerzitě San Ildefonso (teologie, filozofie, právo, latina) a také občanské iniciativy – např. založení divadla – určené k financování semináře. Sekce končí administrativními záznamy z počátku 30. let 19. století, které uvádějí nerovnoměrnou účast žáků na vzdělávání a uzavření několika venkovských škol.