„Básně“ Alexandra Sergejeviče Puškina je soubor básnických děl napsaných na počátku 19. století. Tato antologie ukazuje, jak Puškin zkoumá různá témata – včetně lásky, přírody a lidského zážitku – pomocí autobiografických, vypravěčských a lyrických forem. Soubor zdůrazňuje Puškinovu schopnost zachytit hluboké emoce v krásně sestavených verších, které rezonují s univerzálními city čtenářů. Na začátku knihy se nachází bibliografický předmluv a úvod od překladatele Ivana Panina, které nejenže představují Puškinovu poezii, ale také rozebírají umělecké ideály a vnitřní život tohoto básníka. Panin vysvětluje podstatu Puškinovy kreativity, zdůrazňuje jeho spontánnost a emocionální hloubku. Mezi klíčová témata zde uvedených básní patří sebereflexe, břemena lítosti a hluboká souvislost mezi umělcem a jeho uměním; tyto myšlenky jsou podrobněji rozpracovány v konkrétních básních jako „Můj portrét“, „Můj pomník“ a „Moje múza“. Celkově tato část knihy umožňuje čtenářům ocenit bohatost a složitost Puškinovy básnické tvorby.