„Vyznání víry v latině a původní řečtině“ od Athanasia je teologické pojednání napsané v rané křesťanské éře. Dílo je zároveň vyznáním víry i obhajobou proti ariánskému kacířství a vyjadřuje nauku církve o povaze Boha, Ježíše Krista a Ducha svatého. Odráží doktrinální vývoj a teologické debaty daného období, zejména ty, které se týkaly nikajského koncilu. Kniha přináší souhrnný výklad křesťanské víry a zdůrazňuje rovnocennou a souvěčnou povahu Otce, Syna a Ducha svatého. Athanasius podtrhuje význam vtělení a popisuje, jak Ježíš, ačkoli byl božský, přijal lidskou přirozenost pro spásu lidstva. Vykládá vztah mezi Otcem a Synem, odmítá jakoukoli představu rozdělení či podřízenosti a potvrzuje jejich společnou podstatu. Prostřednictvím zkoumání biblických odkazů a filozofického uvažování se Athanasius snaží ustavit jednotné chápání Trojice a upevnit ortodoxní křesťanský systém víry tváří v tvář výzvám, které představují protichůdné výklady Kristova božství.