Kniha „Pivo, jeho historie a ekonomická hodnota jako národní nápoj“ od F. W. Salema je historickým a ekonomickým pojednáním napsaným na konci 19. století. Autor v ní argumentuje, že čisté, dobře vyrobené pivo představuje zdravou alternativu k destilovaným lihovinám a mělo by být podporováno rozumnými regulacemi. Kniha kombinuje historii, vědu o pivovarnictví, veřejnou politiku a sociální ekonomii s cílem obhajobit pivo jako národní nápoj. V úvodu se jasně formuluje teze „Pivo proti whisky“ – tvrdí se, že zákazy selhávají, zatímco dostupné a čisté pivo napomáhá rozvoji skutečné umírněnosti. Dále kniha popisuje dlouhou historii piva od starověkého Egypta, Řecka a Říma přes středověkou Evropu: mnišské pivovarnictví, rané regulace a slavná pivní centra a osobnosti (např. politik a pivovar vlastník Jacob van Artevelde, folklorický Gambrinus, William Penn nebo generál Israel Putnam). Následuje živě popsaný obraz pitných zvyklostí renesance, významných typů piva (např. Eimbeck, Braunschweig Mumme), mnichovské dvorní pivovary a rozvoje pivní kultury. Dále se text věnuje moderním politikám týkajícím se podpory piva – upozorňuje na země, které ho prosazovaly za účelem omezení konzumace lihovin (Německo, Rakousko-Uhersko, Nizozemsko, Skandinávie, Rusko, Francie, Anglie – např. zákon o pivu) a tvrdí, že šíření piva vedlo ke zlepšení společenského pořádku a veřejného zdraví. Kniha vysvětluje, jak se pivo vyrábí, popisuje jeho složení a výživovou hodnotu a odmítá tvrzení o jeho kontaminaci na základě vědeckých důkazů a skutečností obchodu. Na závěr se poznamenává, že chmel zásadně ovlivnil techniku pivovarnictví a rozšířil spektr typů piva.