„Mimózy a krizantémy“ od Ignáca Kúnosa je také sbírka lidových pohádek napsaná na počátku 20. století. Prezentuje japonské pohádky a legendy v hudebně laděných, veršovitých převyprávěních, která jsou doplněna reflexivním esejem o duchu Japonska, uctívání přírody a šinto-buddhistickém pohledu na svět. Skromní vesničané, kapriciózní bohové a mluvící tvory procházejí různými proměnami a zkouškami, jež končí mírnými a památnými morálními poučeními. Úvod sbírky spojuje lyrický kulturní úvod s prvními „kouzelnými“ příběhy. Esej popisuje japonské krajiny a slavnosti, vysvětluje uctívání předků a veselou šintoistickou mentalitu a ilustruje takzvaný „japonský úsměv“ pomocí anekdoty o příteli-povíдаči, který snáší smutek s klidem; zároveň oslavuje oblibu lidové fantazie pro symboly, tresty a odměny, stejně jako lehkou ironii. Následující příběhy se pak odehrávají rychle a dynamicky: jaro vrátí mládí starému páru, dokud nadměr nepromění manželku v dítě; chlapec velikosti palce slouží šlechtici, porazí démona a s pomocí kouzelné bičky doroste do dospělosti; rybář se ožení s tajemnou návštěvnicí, která je mořská panna, a musí se vrátit do moře – přesto však žije dlouho; laskavá dívka dostává zimní jahody od sezónních duchů, zatímco její krutí příbuzní umírají ve sněhu; déšť a bouřkové mraky nerozptýlí slavnost Měsíce; kamenosochařova řada přání končí spokojeností s vlastním řemeslem; slavíci se učí zpívat za denního světla, zatímco hvězdné duše udržují noční ticho. Celá sbírka je charakterizována veršovitým rytem, personifikovanými ročními obdobími a nebeskými bytostmi, stejně jako jasnými morálními poučeními, která určují tón následujícím lidovým pohádkám.