„Příručka malajštiny“ od sira Williama Edwarda Maxwella je lingvistický průvodce napsaný na konci 19. století. Tato práce slouží zároveň jako základní gramatika i slovník malajštiny, přičemž se zaměřuje zejména na dialekty používané v britských osadách v Malackém průlivu. Podrobně rozebírá rozdíly mezi jednotlivými dialekty v různých regionech a zkoumá vliv dalších jazyků, zejména sanskrtu a arabštiny, na malajštinu. Úvod příručky zdůrazňuje Maxwellovy rozsáhlé zkušenosti s malajštinou během šestnácti let služby v různých britských osadách. Upozorňuje na významné dialektální rozdíly po celém Malajském poloostrově a uvádí, že i běžná slova se mohou v různých oblastech lišit významem a výslovností. Svým přístupem k malajštině si Maxwell klade za cíl poskytnout začátečníkům přístupný zdroj informací – zahrnuje základní gramatická pravidla spolu s bohatým slovníkem, který odráží jedinečné vlastnosti tohoto jazyka. Úvod také pojednává o historickém kontextu malajštiny, jejím původu a významu pro usnadnění komunikace mezi různými národy jihovýchodní Asie.